Za socialismu probíhala vědomostní soutěž s názvem „Deset stupňů ke zlaté“. Byla o ní dokonce zmínka ve filmovém seriálu „Dnes v jednom domě“, který popisoval život obyvatel jednoho pražského sídliště v „Brixiho ulici“. V seriálu můžete spatřit ve filmových záběrech z této televizní soutěže Vladimíra Menšíka a jeho soupeře, přičemž soutěžící postupně postupovali po kovových schůdcích až k nejvyšší metě, k té „zlaté desítce“. V podobném duchu by bylo možné zorganizovat například soutěž pro děti. Mohlo by to probíhat třeba takto: Představte si, že mladá rodina vlastní patrový rodinný dům se schodištěm. Rodina má dvě malé děti a ty se kamarádí s dětmi v sousedství.
Jednoho dne se děti sejdou v tomto domě a začne první soutěžní kolo. Dospělí si pro děti nachystají sadu otázek, co odpovídají jejich věku a znalostem. A když na otázky děti správně odpoví, postoupí o schůdek výš na domovním schodišti. Aby se to dobře pamatovalo, nalepí se na každý schod samolepka s jménem dítěte, díky níž bude zřejmé, na jaký schod v soutěži postoupilo. Takto se může odehrávat několik soutěžních kol třeba v průběhu tří týdnů a děti, co nejlépe zvládnou zadané úlohy, pak mohou na závěr hry obdržet nějakou vhodnou odměnu, například ovocný dort.
Soutěže se mohou opakovat častěji a mohou děti motivovat k této zábavě například skrze pamlsky z prodejen zdravé výživy. A třeba si tuto soutěž děti zapamatují až do dospělého věku a mohou pak zorganizovat něco podobného pro své vlastní ratolesti. Mimochodem schody v soutěži symbolizují životní cestu a vývoj daného jedince v duchovním kontextu. Soutěž „Deset stupňů ke zlaté“ jsem za socialismu vnímal jako něco úžasného, co mohlo zpestřit život mnoha lidem v naší zemi, i když bylo tehdy období normalizace. Takových hezkých soutěží bylo víc, například „Šest ran do klobouku“, kterou moderoval Pavel Lukeš, a ve které se také představila Iveta Bartošová a Petr Sepéši.
