Blog

Lidé, kteří vyznávají odlišný životní styl, který je spojený s nějakým učením, nebo filozofií, jsou tím většinou zcela pohlceni. Pokud je toto učení mírumilovné a nikomu, ani samotnému vyznavači nikterak neškodí, nemůže mít určitě nikdo ani sebemenší námitky. K takovému životnímu stylu, naplněného dobrem určitě patří i Feng-Šuej.

Je to tradiční učení, pocházející z Číny, které se zabývá
· vztahem člověka
· jeho životním prostorem v čase
· nerušeným plynutím energie
Podle této filozofie je potřeba nastolit harmonii v prostředí, ve kterém se pohybujeme.

Jak vytvořit pohodu

Ve městě, domě, bytě, na zahradě, na pracovišti, prostě všude, kde máme svůj prostor se pracuje s pěti elementy.
§ Voda – ke které patří tmavě modrá a černá barva.
§ Země – zahrnující světle žlutou a béžovou barvu.
§ Dřevo – pochopitelně přírodní zelená a hnědá.
§ Oheň – tomuto živlu je dána červená, sytě žlutá a růžová.
§ Kov – zahrnuje bílý, šedý a stříbrný odstín.
To ovšem ještě není vše. To by bylo moc jednoduché.

Je potřeba zjemnit a zharmonizovat i jednotlivá místa v našem prostoru.
· Hrany – jelikož ostré hrany působí agresivně, je potřeba je zjemnit například
rostlinami.
· Rohy – opak hran může působit stejně, proto zaplníme květinou nebo třeba
uklidňující lávovou lampou.
· Zrcadla – neinstalujeme proti sobě ani naproti dveřím a oknům. Další zásadou
je jejich čistota, která by harmonii jistě narušila.
· Chaos – věci, které nám nejsou k ničemu a jen zabírají prostor, bude nejlépe
někomu věnovat nebo se jich prostě zbavit.
· Elektrostres – televize a počítače do ložnice v žádném případě nepatří.

Životní harmonie je v životě velice důležitá a je jedno, jak si jí, kdo nastolí. Hlavně aby fungovala a náš život se díky tomu stal spokojenějším.

Úvodní myšlenka působí poněkud nadneseně, narážíme tím na dnešní dobu kybernetickou, na komunikaci s druhými lidmi prostřednictvím technických prostředků.

Propojení s lidmi má totiž různou kvalitu, která se liší tím, zda jde o přímý kontakt fyzické blízkosti, nebo pouze o elektronické sdělení popsané výrazovými prostředky, nebo zdokumentované fotografiemi či videonahrávkou. Rozdíl je v tom markantní, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Posezení u stolu, kde si lidé mají co říct, je hřejivější a více osobní, zatímco mail, Skype a sociální sítě mohou působit nevěrohodně, často až odtažitě a chladně. Může se to pak projevit i na psychice člověka a na jeho přístupu k reálnému světu. Virtuální svět je zkrátka jiný. Někteří odborníci v oblasti psychologie varují před současnou podobou komunikace, zvláště mezi dětmi a mladými lidmi. Mohla by přerůst v cosi podivného, člověk by se snadno mohl proměnit na médium nebo stroj plný nevěrohodných emocí.

Jaké budou děti dnešních dětí?

V současné době je situace alarmující. V Česku je každý den po dobu několika hodin připojeno k Internetu na chytrých telefonech zhruba 75 procent dětí a mladistvých, kteří se baví buď pasivní virtualitou sledováním filmů a videa, nebo aktivní virtualitou při hraní her, případně brouzdáním po sociálních sítích. Stejné procento dětí používá Internet v souvislosti s výukou ve škole. Tomuto trendu nechtěně napomáhají i někteří rodiče, dokonce 25 procent z nich zveřejnilo o svých dětech na Internetu něco, o čem jejich děti vůbec ani neměly tušení.

Desetina dětí se již setkala s odcizením hesla a s jeho zneužitím, každé desáté dítě utrácí na Internetu velké peněžní částky. A dokonce téměř desetina dětí byla vystavena nepříjemné formě zneužívání osobních údajů. Nebezpečné také mohou být některé praktiky sexuálních deviantů, zejména pedofilů, kteří ve svůj prospěch zneužívají především dětskou nevinnou důvěru a naivitu. Kriminálních případů dětské pornografie a znásilnění bohužel stále přibývá. 

Úvodní myšlenka působí poněkud nadneseně, narážíme tím na dnešní dobu kybernetickou, na komunikaci s druhými lidmi prostřednictvím technických prostředků.

Propojení s lidmi má totiž různou kvalitu, která se liší tím, zda jde o přímý kontakt fyzické blízkosti, nebo pouze o elektronické sdělení popsané výrazovými prostředky, nebo zdokumentované fotografiemi či videonahrávkou. Rozdíl je v tom markantní, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Posezení u stolu, kde si lidé mají co říct, je hřejivější a více osobní, zatímco mail, Skype a sociální sítě mohou působit nevěrohodně, často až odtažitě a chladně. Může se to pak projevit i na psychice člověka a na jeho přístupu k reálnému světu. Virtuální svět je zkrátka jiný. Někteří odborníci v oblasti psychologie varují před současnou podobou komunikace, zvláště mezi dětmi a mladými lidmi. Mohla by přerůst v cosi podivného, člověk by se snadno mohl proměnit na médium nebo stroj plný nevěrohodných emocí.

Jaké budou děti dnešních dětí?

V současné době je situace alarmující. V Česku je každý den po dobu několika hodin připojeno k Internetu na chytrých telefonech zhruba 75 procent dětí a mladistvých, kteří se baví buď pasivní virtualitou sledováním filmů a videa, nebo aktivní virtualitou při hraní her, případně brouzdáním po sociálních sítích. Stejné procento dětí používá Internet v souvislosti s výukou ve škole. Tomuto trendu nechtěně napomáhají i někteří rodiče, dokonce 25 procent z nich zveřejnilo o svých dětech na Internetu něco, o čem jejich děti vůbec ani neměly tušení.

Desetina dětí se již setkala s odcizením hesla a s jeho zneužitím, každé desáté dítě utrácí na Internetu velké peněžní částky. A dokonce téměř desetina dětí byla vystavena nepříjemné formě zneužívání osobních údajů. Nebezpečné také mohou být některé praktiky sexuálních deviantů, zejména pedofilů, kteří ve svůj prospěch zneužívají především dětskou nevinnou důvěru a naivitu. Kriminálních případů dětské pornografie a znásilnění bohužel stále přibývá. 

Úvodní myšlenka působí poněkud nadneseně, narážíme tím na dnešní dobu kybernetickou, na komunikaci s druhými lidmi prostřednictvím technických prostředků.

Propojení s lidmi má totiž různou kvalitu, která se liší tím, zda jde o přímý kontakt fyzické blízkosti, nebo pouze o elektronické sdělení popsané výrazovými prostředky, nebo zdokumentované fotografiemi či videonahrávkou. Rozdíl je v tom markantní, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Posezení u stolu, kde si lidé mají co říct, je hřejivější a více osobní, zatímco mail, Skype a sociální sítě mohou působit nevěrohodně, často až odtažitě a chladně. Může se to pak projevit i na psychice člověka a na jeho přístupu k reálnému světu. Virtuální svět je zkrátka jiný. Někteří odborníci v oblasti psychologie varují před současnou podobou komunikace, zvláště mezi dětmi a mladými lidmi. Mohla by přerůst v cosi podivného, člověk by se snadno mohl proměnit na médium nebo stroj plný nevěrohodných emocí.

Jaké budou děti dnešních dětí?

V současné době je situace alarmující. V Česku je každý den po dobu několika hodin připojeno k Internetu na chytrých telefonech zhruba 75 procent dětí a mladistvých, kteří se baví buď pasivní virtualitou sledováním filmů a videa, nebo aktivní virtualitou při hraní her, případně brouzdáním po sociálních sítích. Stejné procento dětí používá Internet v souvislosti s výukou ve škole. Tomuto trendu nechtěně napomáhají i někteří rodiče, dokonce 25 procent z nich zveřejnilo o svých dětech na Internetu něco, o čem jejich děti vůbec ani neměly tušení.

Desetina dětí se již setkala s odcizením hesla a s jeho zneužitím, každé desáté dítě utrácí na Internetu velké peněžní částky. A dokonce téměř desetina dětí byla vystavena nepříjemné formě zneužívání osobních údajů. Nebezpečné také mohou být některé praktiky sexuálních deviantů, zejména pedofilů, kteří ve svůj prospěch zneužívají především dětskou nevinnou důvěru a naivitu. Kriminálních případů dětské pornografie a znásilnění bohužel stále přibývá. 

Úvodní myšlenka působí poněkud nadneseně, narážíme tím na dnešní dobu kybernetickou, na komunikaci s druhými lidmi prostřednictvím technických prostředků.

Propojení s lidmi má totiž různou kvalitu, která se liší tím, zda jde o přímý kontakt fyzické blízkosti, nebo pouze o elektronické sdělení popsané výrazovými prostředky, nebo zdokumentované fotografiemi či videonahrávkou. Rozdíl je v tom markantní, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Posezení u stolu, kde si lidé mají co říct, je hřejivější a více osobní, zatímco mail, Skype a sociální sítě mohou působit nevěrohodně, často až odtažitě a chladně. Může se to pak projevit i na psychice člověka a na jeho přístupu k reálnému světu. Virtuální svět je zkrátka jiný. Někteří odborníci v oblasti psychologie varují před současnou podobou komunikace, zvláště mezi dětmi a mladými lidmi. Mohla by přerůst v cosi podivného, člověk by se snadno mohl proměnit na médium nebo stroj plný nevěrohodných emocí.

Jaké budou děti dnešních dětí?

V současné době je situace alarmující. V Česku je každý den po dobu několika hodin připojeno k Internetu na chytrých telefonech zhruba 75 procent dětí a mladistvých, kteří se baví buď pasivní virtualitou sledováním filmů a videa, nebo aktivní virtualitou při hraní her, případně brouzdáním po sociálních sítích. Stejné procento dětí používá Internet v souvislosti s výukou ve škole. Tomuto trendu nechtěně napomáhají i někteří rodiče, dokonce 25 procent z nich zveřejnilo o svých dětech na Internetu něco, o čem jejich děti vůbec ani neměly tušení.

Desetina dětí se již setkala s odcizením hesla a s jeho zneužitím, každé desáté dítě utrácí na Internetu velké peněžní částky. A dokonce téměř desetina dětí byla vystavena nepříjemné formě zneužívání osobních údajů. Nebezpečné také mohou být některé praktiky sexuálních deviantů, zejména pedofilů, kteří ve svůj prospěch zneužívají především dětskou nevinnou důvěru a naivitu. Kriminálních případů dětské pornografie a znásilnění bohužel stále přibývá. 

Úvodní myšlenka působí poněkud nadneseně, narážíme tím na dnešní dobu kybernetickou, na komunikaci s druhými lidmi prostřednictvím technických prostředků.

Propojení s lidmi má totiž různou kvalitu, která se liší tím, zda jde o přímý kontakt fyzické blízkosti, nebo pouze o elektronické sdělení popsané výrazovými prostředky, nebo zdokumentované fotografiemi či videonahrávkou. Rozdíl je v tom markantní, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Posezení u stolu, kde si lidé mají co říct, je hřejivější a více osobní, zatímco mail, Skype a sociální sítě mohou působit nevěrohodně, často až odtažitě a chladně. Může se to pak projevit i na psychice člověka a na jeho přístupu k reálnému světu. Virtuální svět je zkrátka jiný. Někteří odborníci v oblasti psychologie varují před současnou podobou komunikace, zvláště mezi dětmi a mladými lidmi. Mohla by přerůst v cosi podivného, člověk by se snadno mohl proměnit na médium nebo stroj plný nevěrohodných emocí.

Jaké budou děti dnešních dětí?

V současné době je situace alarmující. V Česku je každý den po dobu několika hodin připojeno k Internetu na chytrých telefonech zhruba 75 procent dětí a mladistvých, kteří se baví buď pasivní virtualitou sledováním filmů a videa, nebo aktivní virtualitou při hraní her, případně brouzdáním po sociálních sítích. Stejné procento dětí používá Internet v souvislosti s výukou ve škole. Tomuto trendu nechtěně napomáhají i někteří rodiče, dokonce 25 procent z nich zveřejnilo o svých dětech na Internetu něco, o čem jejich děti vůbec ani neměly tušení.

Desetina dětí se již setkala s odcizením hesla a s jeho zneužitím, každé desáté dítě utrácí na Internetu velké peněžní částky. A dokonce téměř desetina dětí byla vystavena nepříjemné formě zneužívání osobních údajů. Nebezpečné také mohou být některé praktiky sexuálních deviantů, zejména pedofilů, kteří ve svůj prospěch zneužívají především dětskou nevinnou důvěru a naivitu. Kriminálních případů dětské pornografie a znásilnění bohužel stále přibývá. 

Úvodní myšlenka působí poněkud nadneseně, narážíme tím na dnešní dobu kybernetickou, na komunikaci s druhými lidmi prostřednictvím technických prostředků.

Propojení s lidmi má totiž různou kvalitu, která se liší tím, zda jde o přímý kontakt fyzické blízkosti, nebo pouze o elektronické sdělení popsané výrazovými prostředky, nebo zdokumentované fotografiemi či videonahrávkou. Rozdíl je v tom markantní, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Posezení u stolu, kde si lidé mají co říct, je hřejivější a více osobní, zatímco mail, Skype a sociální sítě mohou působit nevěrohodně, často až odtažitě a chladně. Může se to pak projevit i na psychice člověka a na jeho přístupu k reálnému světu. Virtuální svět je zkrátka jiný. Někteří odborníci v oblasti psychologie varují před současnou podobou komunikace, zvláště mezi dětmi a mladými lidmi. Mohla by přerůst v cosi podivného, člověk by se snadno mohl proměnit na médium nebo stroj plný nevěrohodných emocí.

Jaké budou děti dnešních dětí?

V současné době je situace alarmující. V Česku je každý den po dobu několika hodin připojeno k Internetu na chytrých telefonech zhruba 75 procent dětí a mladistvých, kteří se baví buď pasivní virtualitou sledováním filmů a videa, nebo aktivní virtualitou při hraní her, případně brouzdáním po sociálních sítích. Stejné procento dětí používá Internet v souvislosti s výukou ve škole. Tomuto trendu nechtěně napomáhají i někteří rodiče, dokonce 25 procent z nich zveřejnilo o svých dětech na Internetu něco, o čem jejich děti vůbec ani neměly tušení.

Desetina dětí se již setkala s odcizením hesla a s jeho zneužitím, každé desáté dítě utrácí na Internetu velké peněžní částky. A dokonce téměř desetina dětí byla vystavena nepříjemné formě zneužívání osobních údajů. Nebezpečné také mohou být některé praktiky sexuálních deviantů, zejména pedofilů, kteří ve svůj prospěch zneužívají především dětskou nevinnou důvěru a naivitu. Kriminálních případů dětské pornografie a znásilnění bohužel stále přibývá. 

Úvodní myšlenka působí poněkud nadneseně, narážíme tím na dnešní dobu kybernetickou, na komunikaci s druhými lidmi prostřednictvím technických prostředků.

Propojení s lidmi má totiž různou kvalitu, která se liší tím, zda jde o přímý kontakt fyzické blízkosti, nebo pouze o elektronické sdělení popsané výrazovými prostředky, nebo zdokumentované fotografiemi či videonahrávkou. Rozdíl je v tom markantní, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Posezení u stolu, kde si lidé mají co říct, je hřejivější a více osobní, zatímco mail, Skype a sociální sítě mohou působit nevěrohodně, často až odtažitě a chladně. Může se to pak projevit i na psychice člověka a na jeho přístupu k reálnému světu. Virtuální svět je zkrátka jiný. Někteří odborníci v oblasti psychologie varují před současnou podobou komunikace, zvláště mezi dětmi a mladými lidmi. Mohla by přerůst v cosi podivného, člověk by se snadno mohl proměnit na médium nebo stroj plný nevěrohodných emocí.

Jaké budou děti dnešních dětí?

V současné době je situace alarmující. V Česku je každý den po dobu několika hodin připojeno k Internetu na chytrých telefonech zhruba 75 procent dětí a mladistvých, kteří se baví buď pasivní virtualitou sledováním filmů a videa, nebo aktivní virtualitou při hraní her, případně brouzdáním po sociálních sítích. Stejné procento dětí používá Internet v souvislosti s výukou ve škole. Tomuto trendu nechtěně napomáhají i někteří rodiče, dokonce 25 procent z nich zveřejnilo o svých dětech na Internetu něco, o čem jejich děti vůbec ani neměly tušení.

Desetina dětí se již setkala s odcizením hesla a s jeho zneužitím, každé desáté dítě utrácí na Internetu velké peněžní částky. A dokonce téměř desetina dětí byla vystavena nepříjemné formě zneužívání osobních údajů. Nebezpečné také mohou být některé praktiky sexuálních deviantů, zejména pedofilů, kteří ve svůj prospěch zneužívají především dětskou nevinnou důvěru a naivitu. Kriminálních případů dětské pornografie a znásilnění bohužel stále přibývá. 

Úvodní myšlenka působí poněkud nadneseně, narážíme tím na dnešní dobu kybernetickou, na komunikaci s druhými lidmi prostřednictvím technických prostředků.

Propojení s lidmi má totiž různou kvalitu, která se liší tím, zda jde o přímý kontakt fyzické blízkosti, nebo pouze o elektronické sdělení popsané výrazovými prostředky, nebo zdokumentované fotografiemi či videonahrávkou. Rozdíl je v tom markantní, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Posezení u stolu, kde si lidé mají co říct, je hřejivější a více osobní, zatímco mail, Skype a sociální sítě mohou působit nevěrohodně, často až odtažitě a chladně. Může se to pak projevit i na psychice člověka a na jeho přístupu k reálnému světu. Virtuální svět je zkrátka jiný. Někteří odborníci v oblasti psychologie varují před současnou podobou komunikace, zvláště mezi dětmi a mladými lidmi. Mohla by přerůst v cosi podivného, člověk by se snadno mohl proměnit na médium nebo stroj plný nevěrohodných emocí.

Jaké budou děti dnešních dětí?

V současné době je situace alarmující. V Česku je každý den po dobu několika hodin připojeno k Internetu na chytrých telefonech zhruba 75 procent dětí a mladistvých, kteří se baví buď pasivní virtualitou sledováním filmů a videa, nebo aktivní virtualitou při hraní her, případně brouzdáním po sociálních sítích. Stejné procento dětí používá Internet v souvislosti s výukou ve škole. Tomuto trendu nechtěně napomáhají i někteří rodiče, dokonce 25 procent z nich zveřejnilo o svých dětech na Internetu něco, o čem jejich děti vůbec ani neměly tušení.

Desetina dětí se již setkala s odcizením hesla a s jeho zneužitím, každé desáté dítě utrácí na Internetu velké peněžní částky. A dokonce téměř desetina dětí byla vystavena nepříjemné formě zneužívání osobních údajů. Nebezpečné také mohou být některé praktiky sexuálních deviantů, zejména pedofilů, kteří ve svůj prospěch zneužívají především dětskou nevinnou důvěru a naivitu. Kriminálních případů dětské pornografie a znásilnění bohužel stále přibývá. 

Ženy, které v ČR získaly vysokoškolský titul, vydělávají v průměru o 15 000 méně než muži s vysokou školou. Vyplývá to ze studie, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo práce. Česko se tak v EU řadí na druhé místo v rozdílu platů mezi muži a ženami. Hůře už je na tom jen Estonsko. Jedním z důvodů je fakt, že za poslední léta vystudovalo vysokou školu mnohem více žen, než mužů a zájem zaměstnavatelů o ně je tedy nižší.
 

Rozdíl napříč zaměstnáními

Nejnižší rozdíl mezi oběma pohlavími je u absolventů pouze základní školy. Ženy zde vydělají v průměru o 17 % méně, což vychází na zhruba 3 405 Kč za měsíc. U žen s vyučením je rozdíl 6 109 Kč za měsíc, tedy o 26 % méně. Maturita přináší ženám o 6 371 Kč méně, tedy o 21 % méně, zatímco inženýrky berou až o 14 991 Kč méně, což znamená téměř 30 %.

Podle autorek, které studii vypracovaly, je příčina hned v několika problémech. Největším z nich je zažitá představa z historie – o muži samoživiteli. Pádnými důvody jsou i nízká zaměstnanost žen, málo podporovaná rodičovská, malý zájem otců při péči o dítě či vysoké zdanění druhého vydělávajícího v rodině. V Česku navíc není zvykem pátrat po platech ostatních, kolegové tak často mohou brát za stejnou práci víc než jejich spolupracovník, který o tom však vůbec nemá ponětí. Podle socioložky Marie Čermákové staví tento problém naši zemi do pozice zaostalé země s tendencí neřešit zažité problémy. Podle expertky je těžké měnit v zemi něco, co je zažité po dlouhý čas a veřejnost nemá tendenci něco měnit.
„Studie představuje čísla. Není to žádná ideologie, jak je nám podsouváno. ČR je v EU druhá od konce. Pokud se problém nebude řešit v politice a veřejné sféře, nemůžeme očekávat, že to bude dělat sám od sebe soukromý sektor,“ dodala k celé situaci ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD).